 |
...ze 14,000 tisíc obyvatel žije 10,200 na ostrově Rarotonga, 1,800 na Aitutaki, 700 na Mangaia a zbytek na ostatních... Z Rarotonga jsem maličkým letadélkem pro 10 lidí přeletěl na ostrov Mangaia. V letadle jsme byli dva cizinci a stejně tak jsme byli celý čas jediní dva cizí na celém ostrově. |
 |
 |
 |
Po příletu na ostrov je třeba vyzvednout si zavazadla. 'Baggage claim' je na Mangaia velmi veselý a neformální:-) |
 |
Katolický kostel v hlavní vesnici Oneroa. Na ostrově je celkem šest dalších malebných a udržovaných kostelů plus jeden vyhořelý. |
 |
Ostrov Mangaia je pravděpodobně nejstarší v Tichém oceánu - 18 milionů let. Vyhaslý vulkán je nyní obrostlý korálovými útesy, které tvoří kolem ostrova jakési schody. Centrální část (v kráteru) je krásné chráněné údolí s úrodnou půdou, kde místní pěstují ovoce a zeleninu - většinou jen pro vlastní potřebu. |
 |
Ostrov je z velké části porostlý hustou džunglí plnou tropického ovoce, květin, hmyzu a jiného života. Najít cestu sám jsem si netroufal, takže barevná skvrna uprostřed fotky je můj místní průvodce Tere Tauakume, mimochodem také majitel pozemků na kterých provádí - včetně jeskyní. Půda je na Mangaia tradičně děděna v rámci rodiny... |
 |
Tere mě provedl svými jeskyněmi, ukázal mi kostry v jeskyních pohřbených lidí a pověděl několik příběhů, o podivínech, bláznech a lidojedech, kteří se v jeskyních v minulosti schovávali. Teď prý tam už nikdo nežije, ale přesto jsem se ve tmě trochu bál:-) |
 |
Došli jsme i k této propasti. Žádné jištění, žádné řetězy, žádné přilby. Velmi dobrodružná záležitost. A malá poznámka: když jsem na konci výpravy podepisoval průvodci knihu návštěvníků, poslední podpis byl čtyři měsíce starý. Statistika říká, že v roce 2007 navštívilo ostrov Mangaia pouhých 180 turistů. |
 |
Tropické květy jsou všude a jsou krásné. Možná sestavím ještě malou sbírku fotech květin a rostlin z ostrovů, a dám ji na stránky. |
 |
I na Mangaia je hlavním dopravním prostředkem skútr, narozdíl od relativně moderních japonských automatů na Rarotonga, tady se jezdí na čínských a korejských manuálech - tohle je můj. Na celém ostrově je asi 500 metrů zpevněné silnice, zbytek jsou udusané cesty s vyčnívajícími kameny, blátem, křovím a hlavně opravdu zákeřnými kokosovými ořechy: nikdy, opravdu nikdy, nezkoušejte přejet kokosák na skútru! |
 |
Na Mangaia, narozdíl od Rarotonga a Aitutaki, prakticky nejsou pláže. Na plavání je nejlepší přístav, protože je nejhlubší. Jinak je třeba přejít asi to metrů korálových útesů ke schodu do hlubšího moře. Na téhle ztracené pláži jsem se často koupal během svých výprav kolem ostrova - vždy zcela sám. Nazval jsem ji 'Moje pláž' :-) |
 |
Pro zajímavost místní nemocnice. Vzdušná a obklopená zelení, ale vážný úraz bych si tu asi léčit nechtěl... |
 |
Pracovní stůl řiditele místní elektrárny. Tedy spíše dieselového generátoru. V rámci kompozice si všimněte historického reklamního pravítka Ford. Možná že připlavalo roku 1918 z vraku lodi Maitai... |
 |
Na ostrově jsou tři místa, která ubytovávají turisty (celková kapacita asi 20 osob), jeden obchod, jeden bar (otevřený pouze v pátek a v sobotu) a jeden obchod (jeden penzion, bar i obchod patří jedinému majiteli, milému místnímu homosexuálovi, který si říká Babe) a žádná restaurace - vaří se tam, kde bydlíte. Hlavní společenskou událostí ostrova je pak páteční raní trh. Nejde tu však vůbec o to něco prodat, ale hlavně potkat se a popovídat. |
 |
Jezero Tiriara v kráteru uprostřed ostrova. Voda z něj odtéká sytémem jeskyní do moře, a prý se dá proplavat. Nezkoušel jsem. |
 |
Prase. Snad každá rodina chová jedno či dvě. Jsou uvázaná i na těch nejodlehlejších místech, ryjí kolem sebe jako vzteklá a zuřivě brání svůj stín, misku a kokosové ořechy. Ostatní domácí zvířata: slepice (všude, kohouti ráno strašně řvou), kozy (drzé, nebojácné, jedna mě ožižlala nohu), psi (štěkají), sem tam kůň (viděl jsem dva hnědé). |
 |
Odletová brána. Loučil jsem se nerad, přestože mě už čekal údajně nejkrásnější ostrov souostroví, Aitutaki... |
