Nový Zéland má necelé čtyři miliony obyvatel a rozlohu přes 270,000km čtverečných...

Přiletěl jsem do Aucklandu s raním přestupem v Christchurch. Vyměnil jsem si peníze, snědl letištní sendvič a brzy odpoledne odletěl malým vrtulovým letadélkem do města Rotorua:

Lidé jsou na novém Zélandu otevření a přátelští. Tahle malá Novozélanďanka se mě zeptala, proč fotím tu starou ošklivou dodávku. Chvíli jsme si povídali o tom, že ošklivé je někdy zajímavé. O tom prý bude ještě přemýšlet, ale jestli bych nechtěl vyfotit jí...což jsem chtěl:-)

Rotorua je v aktivní termální oblasti. Všude je spousta horkého bahna, léčivých pramenů, lázní a sirného kouře. Sirný puch je cítit i v centru města, ale během asi hodiny jsem si zvykl a přestal ho vnímat až do chvíle, kdy jsem z Rotorua dojel do Waitomo, vystoupil z autobusu a nadechl se.

Ne všechny domy na břehu jezera jsou nové, ale většina je malebná. Tenhle stojí na svahu s krásným výhledem po okolí a pečlivě upraveným trávníkem, což je na Novém Zélandu asi pýcha každého majitele pozemku, protože golfový sestřih jsem viděl všude, i v těch nejodlehlejších oblastech ve Fjordlandu.

Krásný kostel na břehu jezera. Zrovna v době, kdy jsem k němu přišel si připravovala vybavení skupina japonských reportérů. Natáčeli pořad o Zélandu pro kabelovou televizi a čekali prý na nejlepší světlo. Myslím, že se dočkali...

Pohled na jezero Rotorua. Všimněte si trávníku a racků. Po mé levé straně je dům, jehož majiteli pozemek patřil. Vyšel mě pozdravit a nabídl mi pivo, které jsme spolu vypili v družném hovoru o rugby a kriketu - hovořil tedy hlavně on, já jsem poslouchal a občas se zeptal, protože ani jeden z místních nejoblíbenějších sportů nechápu:-)

Racků je na Novém Zélandu všude spousta. Nebojí se, vypadají zdravě a pózují trpělivě, i když trochu nadutě. Viděl jsem racka dokonce i vysoko v horách v parku Tongariro - asi taky na treku...

Rotorua je oblast s nejsilnější maorskou tradicí. Místní představení tradičních maorských zvyků a tanců jsou vyhlášená. Viděl jsem jedno večerní, včetně tance s o oštěpem a vyplazování jazyků, a bylo to působivé. Na obrázku je 'whare whakairo', řezbami zdobený dům před kterým je tradiční marae neboli místo pro slavnostní shromažďování kmene.

Tahle černá labuť (tedy alespoň myslím, že je to labuť) neustále neúnavně přendavala zobákem řasy z vody před sebou na hromadu za sebe. Hádám že na hnízdo, ale jistý si nejsem. Rozhodně ale bylo zajímavé sledovat její propracovanou a precizní techniku.

Jezero Rotorua je zcela v novozélandském duchu centrem nejrůznějších aktivit, od výletních, přes sportovní až po šílené. Vlevo od hydroplánů na obrázku, ze kterých je možno skočit 'sky dive', stojí vyhlídkové vrtulníky, u mola jsou čluny na parasurfing, šlapadla a vodní skůtry...