 |
...po Tasmanově nedobré zkušenosti byl NZ víceméně ignorován až do roku 1769, kdy na lodi Endeavour připlul James Cook a zabral zemi pro Velkou Británii... Přelet z Aucklandu do Queenstown trvá zhruba hodinu. V 'metropoli adrenalinu' přespím jednu noc a vydávám se na třídení tůru Routeburn... |
 |
 |
 |
Queenstown je malé město ztracené v horách, žije čistě z turistů, ale atmosféra je překvapivě příjemná. Je tu pár skvělých restaurací (doporučuji osobně Surreal přímo v centru). Nejpůsobivější jsou ovšem dech beroucí scenérie kolem. |
 |
Pohled přes Queenstown Bay. |
 |
První ráno těsně před začátkem třídenního treku zvaného Routeburn. |
 |
Nejlepší na Routeburn je, že se scenérie neustále mění. Hluboká údolí... |
 |
...lesy... |
 |
...horské říčky. |
 |
Východ slunce před první chatou, ve které jsem přespával. Vybavení je prosté, ale dostačující, chaty jsou citlivě řešené a umístěné v nádherné přírodě tak, aby nerušily. |
 |
A rána jsou zde tichá... |
 |
Jedna z odboček z hlavní stezky mě zavedla do ztraceného údolí, kde jsem potkával jen zvěř a zajíce:-) Nedalo mi to, ale vykoupal jsem se - voda je samozřejmě ledová. |
 |
Pohled z horského sedla (Harris Saddle) zpět na cestu, kterou jsem přišel. |
 |
Vyšplhal jsem na neuvěřitelně strmý Conical Hill a odměnou mi byl tenhle pohled přes Hollyford Valley. Mimochodem, vlevo bylo vidět až k Tasman Sea - počasí mi opravdu přálo. |
 |
Lake Harris je krásné horské jezero... |
 |
Ale ani Lake Mackenzie není špatné:-) |
 |
Poslední ráno jsem se probudil do mlhy husté tak, že by se dala krájet, ale během dne se opět vrátilo slunce. |
 |
Lesy jsou v NP Fjordland naprosto neprostupné (prý v nich kdesi jsou ztracené tři helikoptéry, které už nikdo nikdy nenašel) a vše je porostlé smaragdově zeleným mechem. |
 |
Vodopády Earland Falls kousek před koncem Routeburn. Poté už jsem jen sešel k The Divide a počkal na autobus do Milford Sound. |