Norsko07

Trasa, zážitky z cesty a najeté km

St 11.7.07

Brno - Treleborg

Nástupní místa Ostrava, Brno, 112km D1 (Jihlava-Pávov) a Praha. Hned od počátku se ukazuje, že improvizace je velmi silnou zbraní našeho šéfa. 26 lidí v autobuse se ukazuje jako velká výhoda – dokážeme vytěsnit všechny prostoty kolem sedadla do vzdálenosti 3m. V Praze jsme po 11:00 – nabíráme poslední účastnici a motáme se ven. Hranice překračujeme na Cínovci v 14:00 , hodinový kufr v Berlíně s detailní prohlídkou vnitřního okruhu :-) V 18:00 se vymotáváme a Šemík velmi rychle uhání za deště k Sasnitzu – na trajekt. Dokonce tak rychle, že foto z radaru má řidič Petr asi rozmazané. Ale vše stíháme a na trajekt najíždíme kolem 23:00. plavba klidná – (pro některé až moc,takže je budí až uklízeč z posádky, když stojí loď v Treleborgu v přístavu a autobus startuje :-). Výjezd ve 2:30.

Čt 12.7.07

Treleborg - Honefos

Druhou část noci po vyjetí z trajektu dospáváme v autobuse. Kluci řidiči se rozhodli vystřídat až u malé benziny kolem 6:00, ale má to háček, že zde není velké WC a umývárna, takže nám ranní hygiena trvá asi hodinu, ale už nás nic nehoní takže klídek. V 7:10 jsem se odpoutali od benziny a Šemík svižně uhání k Oslu. Cestou míjíme mnoho km rozestavěné dálnice a krásných mostů. Přejezd do Norska měl být po starém Svinesundském mostě, ale mezitím postavili nový dálniční, takže ten starý vidíme v dálce. O to rychleji jsme v Oslu. Tam vjíždíme v 10:30, takže z Brna 26 hodin do Osla. Opět rozsáhlé dopravní stavby. Parkujeme v centru u šéfem označeného infocentra, což se ukázalo jako ne úplně správné. Bylo to Nobelovo centrum, ale WC tam měli :-). K radnici je to asi 200m do přístavu 100m, takže vše v pohodě. Rychle se rozhlížíme, skutečné zelené "ičko" je za radnicí a pár map tam mají. Začíná se zatahovat a tak mizíme se Šemíkem na poloostrov s muzei. (muzeum- Fram, námořní, národní, Amundsen, Hayerdal. Mají tam krásný film o Norsku, modely lodí, Konti-Ki, RaI, RaII...). Začíná pršet velmi silně jakoo předzvěst věcí příštích. Oslo sice vypadá jako velká vesnice, ale Šemíkovi se z ní motá hlava. Chvíli jezdíme jako na prohlídce, ale pak se chytáme a míříme k Honefosu a kempu Elvenga (na sil.7 do Geila). Parkujeme už v 17:15. Každý ještě spořádává vlastní zásoby. Večer je "brífink" a dozvídáme se další plány. Variant je moc :-). Udiveně konstatujeme, že se nestmívá a nás to mate. Šéf vytahuje láhev seznamovacího drinku a rozdává xerox mapy, kde se budem pohybovat. Jo a taky "firemní" trička (modrá). Většina odpadá mezi 22.-23.hod. Světlo je pořád. Konečně postel.

Pá 13.7.07

Honefos - Geilo

I když je 13-tého a pátek začíná den dobře, svižný odjezd se docela vydařil – v 8:00 už sedíme v Šemíkovi a míříme do Geila. Cestou se zastavujeme v Golu tak na 20minut, první nákupy. Cyklo-část výpravy hýří cyklooblečky a navzájem odhadujme, jak to komu pojede. Ale na to si ještě musíme počkat. Šéf zběsile telefonuje na všechny strany a výsledkem je, že z Geila na kole nepojedeme, ale popojedeme o kus dál do Haugastolu. Tam začíná horská část "Flambány" – železnice přes náhorní planinu Hardergavinda. Netušíme, co nás čeká, ale těšíme se. Počasí dobré. Od šéfa se dozvídáme, že část cesty je ještě pod sněhem a tak kus pojedeme vlakem. Vyrážíme. Hned se ukazuje, jak jsme na tom s vyježděností. Dva účastníky s novými (nezajetými) koly přemluvíme k samostatné cestě a polykáme první km. Fantastická krajina. Napadá nás přirovnání s Vysokými Tatrami, ale většími (když údolí tak ne 3km, ale 30km dlouhé, když potok, tak ne 3m3/s ale 30m3/s, vodopád nejmenší, kterému jsme schopni po chvíli věnovat pozornost musí mít víc jak 20m. Sněhová pole, skály, obrovský prostor, sem tam chatička a neopominutelné elektrické vedení). Asi za 2:20 hodiny urážíme 27km do Finse (1222m.n.m). Tam je nádražíčko. Vlak jede v 15:45 a těch 15km do Halinskeidu stojí každého i s kolem asi 95NOR. Ale lepší než jet zpátky kvůli sněhu. Těch vlakových 15km je v podstatě jízda v tunelu. Ve Finse koukáme na ledovec fotíme, oblékáme se, je tady asi 8-10st. V 16:00 nás vlak vyklopil v tunelu a boční dírou jsme vypadli ven. Čeká nás terén pro horská kola, kamenitá cesta proložená sněhovými poli, ale vše je v pohodě. Kolem vodopády 50 a více metrů, bouříci vody prostě paráda. V Myrdalu se odpojuje od hlavní železnice ta pravá Flambána a doslova padá do fjordu do Flamu. I my padáme na 1km asi o 300 výškových metrů. Někteří vedou, někteří jedou. Pak už je to nádherný sjezd až do Flamu, kde jsme v 19:30. Slunce svítí jak v poledne (i když šikměji). Čekáme na šéfa se Šemíkem, nakládáme kola, šéf již tradičně zdržuje :-) a tak ve 20:15 vyrážíme na 100km cestu zpět do Geila do kempu. Cesta busem je nádherná, kaňon (pardon fjord) tunely, stoupání zpět z 0m.n.m na 1200m.n.m. Do toho šikmé slunko. V 21:30 dorážíme do kempu a poprvé ochutnáváme Dášino kuchařské umění. Baštíme polívku a guláš a chválíme.

So 14.7.07

Geilo - Voss

Ráno je krásně. Snídaně od Dáši v 8:00. Jídla dost a každý si vybere. Někteří si mažou svačinu, někteří všechno spráskají hned. Na pití káva, čaj. Dokonce je i polívka. V 9:15 odjíždíme již na kolech kolem jezera v Geilu a míříme po silnici zase do Haugastolu. Stoupáme z 800 na 1000m. Zatím počasí dobré. Ale v Haugastolu se zkazilo a začíná se zatahovat. Čekáme, až se všichni slezem a pak vyrážíme dál do kopce směr vodopád Voringfos. Ovšem tam je to nějakých 40km. Šemík domluven, že nás bude čekat asi po 15km na vyhlídce v cca 1180m.n.m. Začíná pršet a ještě k tomu vodorovně (protivítr, pochopitelně, jak jinak:). Teplota klesá na 4-5st. Začíná to být docela dobré maso. Mančaft se pomalu shromažďuje u Šemíka a mezitím nejstarší účastník se už rozhodl jet dál, aby nezdržoval. Počasí na náhorní plošině je stále horší. Přesto se vydáváme dál. První jezdci dojíždějí dědu. Ten už je zmrzlej dost. Rychlá domluva se šéfem a po dalších 5-6km na parkovišťáku nakládáme kola všichni. (najeto 63km). Fouká tak, že u Šemíkova vleku musíme podepřít dveře, aby šli kola naložit. Teplota 3-4st. Prostě vyrábění zážitků. Ve 14:30 jsem už všichni a v teple vyrážíme dál. Krátká zastávka u nejdelší sypané hráze v Evropě- délka 1150m, zadržuje vodu pro elektrárnu o výkonu 1150MW, která je v údolí o 900m níže. Prostě Norové umí. Další zastávkou je vodopád Voringfossen, voda padá do 180m hloubky. Je 16:30. Nádherná scenérie. Přestává pršet. Škoda, že jsou všichni mokří. Kolem hlavní cesty, která vede v tunelech, se vine stará vojenská cesta, která je na kole sjízdná (10%), serpentiny až k mořské hladině. Zastavujeme v Natur–muzeu u Eidfjordu (část jde dovnitř, 60NOK), promítají zde nádherný film o Hardergavindě, stojí to za to. Šéf to kupuje na DVD. V 18:00 pokračujeme do přístavu v Brinnes a trajektem do Bruraviku a dál do Vosu (přes 7km dlouhý Vallavik-tunelen). Pršet přestalo u vodopádů (16:30), ale zataženo je. U moře je už teplota normální (15-17st). V autobuse sušíme co se dá. Řidiči jsou bezvadní. Do Vossu k "Růžence" jsme přijeli po 20:30. Šéf šel oblbovat Růženku a výsledkem bylo obsazení centrální budovy s bezva kuchyní a obývákem s krbem, kde jsme okamžitě zatopili. Večer se nesl ve znamení Modrého portugalu, který měl ale "dněnku" velmi rychle:-). Šéf hrábl do strun a hned bylo 01:00 v noci a bylo světlo. Výhodou kempu bylo teplé jezero (teda nebylo ledovcové). Jedinci do něho i lezou a plavou. K večeři je kuře s bramborem a zelňačka.

Ne 15.7.07

Voss - Skjolden

Ráno prší. Je vidět, že jsme v dosahu Bergenu – ten má srážek ročně kolem 4000mm. V 8:10 odjíždíme bez přívěsu a kuchařky do zmíněného Bergenu. V 10:00 jsme tam – prší stále – drobně ale vytrvale. Je kolem 6st. Procházíme všechny významné památky- tvrz, kostel, přístavní čtvrť (zapsanou v UNESCO). Mokré, ale pěkné. Mraky lidí, hlavně Japonci a Němci, Rusové, ale i pár Čechů. Největší šou je na tržnici. Šéf nás učí jíst krevety. Kupuje jich spoustu a rozdává je na potkání svým ovečkám. Utrhnout hlavičku, zmáčknou zadeček a vypadne asi 1-1.5cm3 velmi chutného "masa". Dále ochutnáváme studeným kouřem uzeného lososa, velrybu a sobí salám (do sladka). Po městě se pohybujeme asi 2 hodiny. Architektura strohá, ale příjemná. Baráčky ve svahu vypadají velmi pěkně. Ve 12:30 přestalo pršet. Cestou zpět do Vossu občas vysvitne i slunce. U "Růženky" nakládáme kuchařku Dášu a připojujeme Šemíkovi vozík a pádíme po silnici č.13 severovýchodně směr ledovec Jostudalsbreen. Cestou se zastavujeme u vodopádu Tvinefoss. Je neděle a tak je tam rušno (místní to mají jako my Karlštejn). Ovšem největší nápor je u WC a hadice s vodou. My ovšem jen koukáme a hned frčíme dál. Cestou ještě zastávka u kozího sýra (geitos se jemnuje- hnědý jak čokoláda). Krásný výjezd na náhorní plošinu, zamrzlé jezero, impozantní sjezd do Viku a pak do přístavu Vangens, trajektem do přístavu Hela a je 17:45. Pokračujeme po silnici 55 přes Sogndalsfjord k ledovci Jostudalsbreen, teda k jeho jednomu splazu s názvem Nigardsbreen. Vede tam asfaltka. Dojedem přes všechny zákazy až na konec asfaltu, Dáša začíná vařit večeři a my vyrážíme k čelu ledovce. Na první pohled záležitost 10 minut. Když jdeme velmi svižně 20 minut a jsme stále stejně daleko tušíme, že odhad vzdáleností nebude nic jednoduchého. Nakonec je z toho 35 až 45 minut. Ale výsledek stojí za to. Ledovec je fakt modrý!!!. Kolem 21:00 se vracíme od ledovce. Někteří vláčí kameny z pod ledovce. Večeříme - rýže s kuřetem + bramboračka. Stále světlo, jak ve dne. A tak se 4 jedinci rozhodují, že do kempu v Skjoldenu dojedou na kole – asi 64km. Startují v 21:45 a dojíždějí v 0:20. Stále za šera Blikačky jen kvůli dopravě. Kluci řidiči na ně čekají, blikají světly autobusu. Paráda.

Po 16.7.07

Skjolden - Vagamo

Ráno snídaně v přírodě a v 9:00 odjezd, směr infocentrum s horolezeckou stěnou, ale mají otevřeno až od 11:00 a tak stoupáme na 1400m.n.m. přes Turtagro – krásné serpentiny jak do nebe. Honí se mraky, ale občas je i slunko. Fotíme kolem sebe z autobusu. Těsně před Hervassbu nasedáme na kola a stoupáme na 1434m.n.m. nádherná krajina, občas krásné výhledy nejvyšší vrcholky Norska (Skagastolsbu) cca 2405m.n.m. Sjíždíme a koukáme po neuvěřitelné scenérii, skály, ledovec, jezera, sněhová pole a černý asfalt a slunce- občas mlha. Nádhera. A najednou u horské chaty Sognefjellshytta koukáme a běžkaři kmitají na upravených tratích a my čučíme a fotíme se s nimi. Jedeme nekonečným údolím. Po 28 km u Fjellstue pod Jotunheimenem odbočujeme na vedlejší cestu a hned jsme v jiném světě. Asfalt se mění na šotolinu, vesnička ze dřeva jak z minulého století, ovšem až na elektřinu a BMW před barákem. Žádný provoz, ticho jen hučící potok a nádherné údolí. Po 14km se vracíme na hlavní silnici, kde čeká Šemík a šéf s krevetím salátem s olivami. Chvíli pauza a jedem se podívat na granitový 28m vysoký sloup s výjevy z dějim Norska. (v Norsku jsou jen dva takové). Šéfem odhadovaný 0,5km se tradičně protáhne na 4násobek. Prostě šéfovi vzdálenosti násobíme kurzem NOK k Kč a při slovech "bude sjezd" masírujeme nohy a pijeme jonťáky. Od sloupu míříme do Lomu (v nohách asi 70km). Zde je překvapivě velmi živá doprava. Ve městečku je jeden z největších dřevěných kostelů v Norsku a spousta vyhlídek na řeku Ottu a její přítoky. Docela pěkné "íčko", pár obchodů. Kolem 16:00 se rozhoduje většina, že tu stovku dorazíme a jedem po levém břehu Otty mimo hlavní cestu do Vagama do kempu. Krásná cesta mírně zvlněná, částečně rozestavěná. Celkem v pohodě dojíždíme do kempu kolem 18:00, v 19:30 je večeře (fazolačka, těstoviny+kuřecí stehna). Najeto 104km.

Út 17.7.07

Vagamo - Nordberg

Ráno prší. Mraky pod 100m.n.m. Sedláme Šemíka a jedem kolem "lemon jezera" na Královský skok (pověst o hrdinském útěku mladíka s dítětem před pronásledovateli) přes řeku "Rinda". Velikost skoku nic moc, zato řeka je ohromující svou divokostí a mohutností. To se to vyrábí elektřina, stovky m3 vody se valí úzkým skalnatým korytem za mohutného dunění. Kolem roste v lese lišejník a houby. Sbíráme Dáši do kuchyně. Stále prší. Šemík nás veze dále k jezeru Gjende. Údajně nejhezčí jezero, ale v dešti a mlze toho moc nevidíme. Ani plánovaná túra se nekoná. Pár postaviček se plahočí v pláštěnkách po úbočí skal, ale my jedem dál. Vítězí mokrá varianta, jedem opět přes Lom (obchodní zastávka) do kempu v Nordbergu na silnici č. 15 (u Bisma) nedaleko Donfossu. V kempu jsme kolem 15:30 a někteří i přes déšť vyrážejí po ubytování na kolo. Do bočního údolí pod ledovcem Sokkenbreen. Ostatní jdou na procházku a na houby. Docela pěkný odpočinkový den. K večeru přestává pršet. Na Donfossu je kemp, který má bazén vyhřívaný přes tepelná čerpadla hned vedle bouřící řeky Otta. Kemp je "o patro výš" než ten náš. Večeříme v 19:30, houbová omáčka, kotletky, brambory, polévka s noky. Celou noc znovu prší.

St 18.7.07

Nordberg - kemp Fjelistova

Ráno prší, ale naštěstí se zvedl vítr, který by mohl mraky rozehnat. Odjezd v 8:30, jedeme se podívat na elektrárnu ve skále u Donfossu. Máme smůlu. Provádí se až od 11:00, aspoň přes sklo koukáme na maketu. Něco jako Dlouhé Stráně v Jeseníkách. Pokračujeme vzhůru do mraků směr Dalsniba (1500m.n.m). Vyhlídka na všechny strany, teda když je hezky :-). Cestou míjíme novou přehradu, která v podstatě zlikvidovala vodopády Potifoss. Odbočujeme na silnici 63 směr Eidsdal, u Djupvasshyta odlehčujeme Šemíkovi o přívěs a šplháme z 1000m na těch 1500 (Dalsnibu). Tam je vidět na 10m. Ale za to je zde kiosek s českou prodavačkou. Blbneme s čepicemi, vykupujeme krámek, ukazuje se, že ceny zde jsou nižší než v údolí – opak našich poměrů. Chvíli čekáme, zda se nevyjasní, ale nic. A tak sjíždíme zpátky na silnici č.63, připínáme vozík a míříme do Geirangeru. Fjord zařízlý cca 200km do pevniny. Dostáváme se pod mraky, přestává pršet. Ve fjordu parkují obří výletní lodě, do toho autobusy, všude plno lidí. Chvíli rozchod a pak na kola. První 2km po rovině kolem fjordu a pak vzhůru na kótu 624m.n.m- na 6ti km. Krásné serpentiny "každý jede na co má", nahoře se čeká. 1km pod vrcholem stoupání je vyhlídka na vodopády Sedm sester. Máme dojem, že se holky přemnožili. Nějak se nemůžem dopočítat. Asi je letos fakt moc vody a sněhu. Následuje 17km sjezdu do dalšího fjordu (tedy na výšku 0m.n.m) v Eidsdalu. Tam čekáme na Šemíka, naloďujeme se na trajekt do Linge a pokračujeme směr Orskog do kempu. Nakonec se ukazuje, že to není v Orskogu, ale na silnici E39 v kempu Fjelistova. Ten je ve výši 350m.n.m a vlastní ho velmi ochotný Holanďan. Najeto 25km. Některým to je málo a vyrážejí na kola směrem na údajně značenou cyklostezku, netuší, že se šotolina postupně mění v bažinu. A tak se po 3km slavně vracejí od bahna. Naštěstí má pan domácí VAPKu, a tak se kola umyjí. Večeře v 21:00, docela zima -8-9st, mrholí. (knedlo,zelo,vepřo, zeleninová polévka)

Čt 19.7.07

kemp Fjelistova - Donbás

Snídaně v 7:30. Střídá se mrholení a slunce. V 8:30 odjezd Šemíkem zpět přes Linge dál po silnici č. 63 do Valldalenu na slavnou Trolí cestu. Před Linge se nám porouchal plyn v autobuse a kluci řidiči se činí. Otevřeli snad všechny díry k motoru, včetně té zevnitř u zadních sedadel. Nakonec pomohl telefonát do Česka a fígl vypozorovaný u Mercedesů. Pak nám sice nejdou brzdová světla, ale zato plyn ano. Jedem dál do Valldalenu. Tam se vyjasňuje a my plni optimismu nasedáme na kola. Stoupáme 28km na výšku 850m.n.m., tam už takové teplo není a zas jsme v mracích a tudíž prší. Teplota kolem 2-3st, prostě zima, jak v Rusku na Sibiři. Oblékáme, kdo co máme bez ohledu na módu a před námi 2km sjezd k Trollstigen fjelstove (žebřík trolů) a k vodopádu Stigfossen. Tam čeká Šemík a taky spoustu dalších autobusů, aut, no prostě mumraj. Jsme totiž na nejznámějším místě v Norsku. Bude následovat 11 nejznámějších zatáček. Jsou zde nádherné vyhlídky, fotíme zatáčky, vodopád a těšíme se na sjezd do Andalsnes. Chvíli jsme na parkovišti, Šemík k dispozici, svlékáme, oblékáme a převlékáme, baštíme. Už je to pohoda. Sjezd slavných zatáček byl paráda. Otepluje se až na 12st. Andalsnes těsně míjíme a míříme pod obří skalní stěnu (Trollvegen)– horolezecký ráj – po americkém Al Captain v "Josemittu" prý nejtěžší stěna světa, taky je přes 1km vysoká. Vidíme jen první třetinu, zbytek je v mracích. Velké parkoviště, WC. Nakládáme kola. Najeto 50km. Trolí cesta byla vyráběním zážitkům. Pokračujeme do kempu v Donbasu. Nádherná krajina kolem řeky Rauma. Stoupáme k rozvodí moří k jezeru Lesjaskog. Z jeho jedné strany (západní) vytéká Rauma a z druhé (východní) vytéká řeka Lagen, která teče v krásně ledovcem modelovaném údolí (tvar "U"). Šířka údolí – opět problém se vzdálenostmi- asi něco mezi 3 a 10km :-). Dojíždíme v 19:00 do Donbásu, chvíli rozchod po malebném náměstíčku a pak asi 2km za město do příjemného kempu. Jen kuchyň je pro nás malá a smrad z vedlejší kotelny (nafta, mazut, olej ??) kazí dobrý dojem. Večeře v 21:30, 22:00 pravidelný "brífing".

Pá 20.7.07

Donbás - Oslo

Ráno je již klasika. Snídaně v 7:30 odjezd v 8:30. Poslední kolový den. Původní varianta přímý odjezd Šemíkem do Lilehammeru padá cestou. Šéf navštěvuje zapadlé info poblíž Galá. Přichází s mapami cyklostezky PeerGynt, která je jedna z nejnavštěvovanějších. Vyrážíme do Galá, což pro Šemíka znamená vystoupat na cca 780m.n.m. Tam nasedáme na kola a po šotolině míříme prvních 30km nádhernou krajinou. Stoupáme na nějakých 1000m.n.m. Překvapuje nás množství aut na této placené šotolině (za Šemíka zaplatil šéf 100NOK). A protože od 15km zase prší a šotolina se stává silně mazlavou a stříkavou. Šemík jede statečně za námi a tak někteří nastupují. Zbytek hrdinně odolává blátivé šotolině a s nutnou dávkou euforiemi a černého humoru pokračují dál. Výsledkem je tlupa zabahněných individuí, není poznat čí je které kolo a kdo je ženská a kdo chlap:-). Když to na nás oschne vypadáme jako kdybychom spadlí do cementu. Krajina parádní - náhorní planina s tundrou a jezírky - na běžky to musí být paráda. U lyžařského centra Gausdal – probíhá tam tenisové utkání Davis Cupu (Norsko - Alžírsko)- nás s odporem fotí nějaká naštvaná tenistka. Najíždíme na asfalt a krásným sjezdem míříme k Lilehammeru. Na křižovatce se silnicí 254 se rozhodujeme, že opět pojedeme vedlejší cestou, uhýbáme doprava směrem na Austli a Kleve až po napojení na 253. Těchto 40km po asfalt je velmi příjemných. Těsně před Lilehammrem zastavujeme u řeky (začátek jezera Mjosa- největší jezero Norska). Noříme kola do vody, někteří doslova celé a pak i sebe - provádíme odbahnění. Naposledy navazujeme kola do přívěsu. Najeto 69km. Kola končí, dál už jen na Šemíkovi. Byla to nádhera. Šemík nás vede do Lilehammeru, vyjíždíme na olympijské můstky (olympiáda v roce 1994), odtud krásný pohled na celé údolí a městečko. Prohlídka pěší zóny a honem naskákat do Šemíka ujíždíme do Osla, do posledního kempu. (je to 190km). Díky navigaci GPS dorážíme do kempu na první pokus. Teda to je megakemp. Vše na magnetické karty (některé i fungují). Umývárky velikosti nádražní haly (je zde dokonce i ozvěna). Večeře ve 22:00 a honem na kutě. Zítra se spí v autobuse a na trajektu – (tam to teda nešlo :-) ). Šéf konstatuje, že takový kemp už ne. Je to fakt turistická masovka.

So 21.7.07

Oslo - Sasnitz

Poslední společná snídaně se protáhla kecáním a tak vyjíždíme až v 9:15. Jedem do Vigelandova parku – počasí pěkné –azuro –teplota asi 22st. Sochy nádherné, silně naturalistické, některé depresivní. Nejlepší (a nejznámější) je vzteklý chlapeček – jako živý :-). Pak honem do centra na poslední procházku a ve 12:30 start na cestu do švédského Telborgu na trajekt, 8-9hodin jízdy. Zastavujeme na chvíli na starém Svinesundském mostě. Po novém jsem jeli tam a po starém zpátky. Jen z piety, příští rok má být neprůjezdný. Tato chvilka zdržení nás nutí popohánět Šemíka svižněji. V 17:30 míjíme Goteborg a míříme na Malmo. Drobné zácpy ve Švédsku na zúžení dálnice, zdržení tak 30minut. Před Teleborgem nám dochází nafta, naštěstí máme záchranný kanistr a tak jsme v 21:30 v přístavu a řadíme se do fronty na trajekt na Sasnitz. V 22:30 odrážíme od břehu. Rozprchli jsme se na 7. palubě, někteří tráví čas ve spacáku na horní 8. palubě. Ale je tam větrno. Během hodiny se všichni setkáváme v jednom rohu a nastává mejdan. Levná "Tulamorka" a "Jegemajstr" vykonává své a někteří se docela zbořili.

Ne 22.7.07

Sasnitz - Brno

Ze spánku pochopitelně není nic. Ve 02:30 opouštíme loď a jedem k první benzině. Šéf nasazuje do videa Pelíšky a málokdo je viděl do konce. Chrníme až do další zastávky kolem 7:00, a to už jsme u Berlína. Prší celou cestu Německem (jak jinak). Ranní hygiena u Berlína na odpočívadle a honem dál. Kolem Lipska se jen mihnem a v 9:30 stojíme na hranicích na D8. Opět jen na německé straně pasová kontrola a pádíme dál na první benzinu. Přece je jen ta nafta u nás levnější než v Německu. Tady nás zastavuje Celní stráž. Kluky řidiče to stojí 1000,-kč, protože při odjezdu z Ostravy do Frýdku neměli zapnutý "pípak" na vozík (autobus jo) a tak nás snímací brána na Místecké vyfotila. No a za 10dní na druhém konci republiky to na řidiče Celňáci vytáhli, bylo tam vidět i kdo řídil. A už jsme pod dohledem všichni :-). V Praze zastávka na Chodově v 12:00, první účastník z kola ven a v 13:30na Pávově další 2 a tím končí "Karlův deník".