Největší sapporská letní událost začala nedávno a velmi nenápadně. Student Hokkaidské university okouzlený zážitkem z tradičního hudebního a tanečního festivalu v prefektuře Kóchi dostal nápad pokusit se založit podobný festival v Sapporu. Podařilo se mu pro svůj sen nadchnout asi stovku dalších studentů a v srpnu 1991 veřejně předvedli svůj taneční výstup, směs rybářských tanců z Shikoku a lidového tance sóran z Hokkaidó. Diváci byli nadšení. O rok později se akce zúčastnila už asi tisícovka tanečníků v deseti týmech a podívaná přilákala 200,000 návštěvníků. Jednoduché kroky, podmanivý rytmus a uvolněná nálada festivalu si získala srdce Japonců i mnoha cizinců. Loňský třináctý ročník byl rozdělen do 25 míst po centrálním Sapporu, tancovalo 333 týmů se 43,000 členů, a na tenhle mumraj se přišlo, přijelo a přiletělo podívat přes dva miliony lidí z Japonska i zámoří. A letos to má být prý ještě větší.

V létě je v Sapporu počasí asi jako u nás, včetně nezvyklých veder v poslední době, a protože se tady vaří výborné pivo – ne tak dobré jako u nás, ale skoro – napadlo i místní spojit dvě příjemné věci: pití pod otevřeným nebem. Na rozdíl od Evropy ale tradice malých ‚zahrádek‘ u každé hospody v Japonsku prakticky neexistuje, a celé se to řeší ve větším měřítku: téměř celá hlavní třída/park Ódóri se promění v obrovskou Biergarten. Tři největší pivovary, Sapporo, Asahi a Kirin postaví stovky stolků se slunečníky, přivalí sudy, zapálí pod rošty s bavorskými klobásami, kuřaty a pár sépiemi pro starší a konzervativní, a celé místo se tak každý večer promění v malý říjnový Mnichov. Němčiny tu sice moc slyšet není, Vogeltanz neuvidíte, ale veselo je přinejmenším stejně.

Jak už asi tušíte, Japonci mají k alkoholu vztah velmi kladný. Existují teorie, že pití je nejdůležitější ventil uvolňující přetlak vzniklý ze složitých a stresujících pravidel svazujících prakticky každý aspekt sociálního styku. Večírky s pitím, takzvané nomikai, jsou časté a všudypřítomné. Nomikai mají studijní skupiny, sportovní kluby, malé firmy a jednotlivá oddělení velkých firem, zahrádkářské spolky, politické strany i kroužky pletení. Opilost se toleruje, a ani z nejpodivnějšího chování pod vlivem (pokud nikomu neublížíte) se prakticky nevyvozují důsledky. O to víc pak šokoval letošní úplný zákaz prodeje a pití alkoholu na mimořádně populárním studentském festivalu Hokudaisai. Zákaz překvapivě prosadil profesor z filosofické fakulty s poukazem na několik každoročních otrav alkoholem - hlavně u prváků - které festival tradičně provázejí. Můj subjektivní dojem je takový: festival byl jaksi posmutnělý, hlavně večer, a otrav bylo asi stejně. Jen sanitky jezdily později a z hospod v okolí kampusu, kam se všichni po skončení programu odebrali, to měly do fakultní nemocnice dál. Mí japonští přátelé, se kterými jsem o tom mluvil, si bez výjimky myslí totéž. Studenti své mínění autoritám sdělili a výsledek zažijeme zase za rok.